Acana Cup Nymburk 2010
Počasí po oba dny přálo až moc, sluníčko pražilo od rána do večera, takže si mnoho závodníků odvezlo první letošní spáleniny. Říkala jsem si, že bych asi o něco lépe zvládala mírný deštík a podmračené počasí, než toto dusno, kdy se téměř nedalo dýchat...
Jak probíhaly sobotní oficiální závody....
Po zkušenostech s výborně zorganizovanými závody v Sezemicích a České Lípě, které prostě neměly chybu, jsem ale byla tentokrát bohužel trochu zklamaná a rozčarovaná. Jednalo se o několik drobností, které pak dohromady vrhaly na celé závody stín... Tak třeba, v Nymburku závodníci při prezenci neobdrželi žádný dáreček, ani miniaturní vzoreček granulí či pamlsek, ale pouze 2 reklamní letáky... Pravděpodobně nedostatek pomocníků u parkuru způsobil to, že pevné tunely si musela během posuzování rovnat paní rozhodčí většinou sama (případně u eLkových psů zůstávaly tunely o několik desítek centimetrů posunuté, aniž by se je někdo snažil vrátit do původní polohy)... Nerovný terén cvičáku bohužel také ovlivnil výkony mnoha týmů - padaly tyčky a například s náběhem do slalomu, který byl umístěný v ďolíku za vysokým hrbolem, mělo problémy plno závodníků i z řad vyběhaných týmů všech velikostních kategorií... Ale abych nepsala jen samá negativa, pochvalu si zcela určitě zaslouží kantýna s výbornými palačinkami 
Denny běžela naplno pouze ráno v prvním běhu, kde se jí bohužel nepovedl výše zmiňovaný slalom (obvykle ji slalom žádný problém nečiní), a to ji posunulo níž od bedny. Ve zkoušce MA3 jsme si moc nerozuměly - Denča se několikrát na parkuru vydala svou vlastní cestou a já ji musela "uřvávat" zpět, takže nás tyto "megaoblouky" navíc celkem dost zdržely a přinesly nám 5,76 trestných bodů za čas. I to ale ještě stačilo na výbornou a 2. místo na bedně. Závěrečný běh byl pro mě i pro Denču spíš jako noční můra - obě jsme byly vyřízené ze sluníčka a Denča letní horko dost těžko zvládala. I když jsem jí před během polila vodou, tak už se jí moc běžet nechtělo a bylo vidět, že se přemáhá hlavně kvůli mně... Parkur jsme sice dokončily s jedním odmítnutím, ale měla jsem pak výčitky, že jsem to někde v půlce parkuru nezalomila a s velkou pochvalou běh neukončila dřív... 
Jessie šla do všech parkurů s enegiíí sobě vlastní. V jumpingu jsme si vysloužily jednu odmítačku a v agility jednu skočenou zónu
Zkouška SA3 byla velmi komická, protože Jessinka si 4 překážky před cílem usmyslela, že se už určitě jedná o závěrečnou rovinku, na které musí sprintovat samostatně do cíle. I když jsem jí rukou vedla a volala jinam, tak jsem jen mohla sledovat, jak Jess s obrovským nadšením mizí v cíli a utíká se sama odměnit za pásku k mé vestě s připravenými dobrůtkami... Co na to říct? Samostatné doběhy do cíle jsem s ní v týdnu trénovala na cvičáku, tak co bych chtěla?
Byla jsem ráda, že aspoň Martině a Zlatkovi to běhalo - svědčilo o tom nejen 5. místo ve zkouškách LA2 na výbornou (nebo-li další potřebná zkouška pro kvalifikaci na MČR), ale hlavně 3. místo v posledním běhu oceněné krásným pohárem - gratulujeme!
A jaké byly neoficiální závody.....
Nebýt těch odmítaček a s tím spojeným vracením na překážky, tak by jistě dosáhla na bednu... Kdyby každý dospělý bíglík běhal s takovým nadšením jako běhá roční Ešlinka , tak by se jistě o bíglech nevyprávělo to, co mezi nebíglařskými agiliťáky běžně slýchám (= že bígl na agility není vhodný).
Chtěla bych ještě zmínit výkony Míši a Cherrynky, které v prvním jumpingovém běhu začátečníků zaslouženě získaly prvenství, a i když v běhu agility holky něco málo pokazily, tak i přesto získaly v součtech začátečníků large krásné 3. místo - holky, gratulujeme! Teď už můžete bez obav vyrazit na oficiální závody, máte na to 
