Víkend u východočeského moře
Ahoj kamarádi,
mám takový dojem, že já osobně jsem zatím ještě nikdy žádný příspěvek nepsala, tak bych to teď chtěla maličko napravit - mám pro vás totiž spoustu novinek ;-)
Začalo to už ve čtvrtek večer, kdy mi panička začala balit baťůžek, se kterým jezdím za Denčou a Jessinkou. Nemohla jsem ani dospat a celé páteční dopoledne jsem trpělivě čekala, co se bude dít. Dočkala jsem se až odpoledne - normálně nejsem zvyklá se s někým tak bouřlivě vítat, ale Pétě jsem dala na uvítanou takového hubana, až z toho byla pořádně překvapená. V
autě už na mě čekal páník Mirek s Denčou a Jessie, takže jsme v kompletní sestavě mohli vyrazit na cestu. Tentokrát jsme ale jeli docela dlouho, takže mi došlo, že to nebude jen tak nějaký víkend. Jelo se totiž na dvoudenní agiliťácké závody na přehradu Rozkoš u České Skalice. Ubytovali jsme se v prima chatičce a my holky jsme se hned uvelebily na jedné postýlce, kterou jsme pak společně s paničkou Péťou obývaly až do neděle :-D Teď jsem to
napsala, jako bychom si jely jenom válet šunky, ale opak byl pravdou. Spinkalo se opravdu jenom v noci :-) První noc byla hodně teplá, takže jsme s holkama měly velikou žízeň a každou chvilku chodily do misky pít. Hezky jsme se střídaly, takže když jsem dopila já, tak vstala Denča, aby také uhasila žízeň a po ní většinou došlo i Jessince, že musí dodržovat pitný
režim, ale na ní už bohužel nezbyla ani kapička vody, tak jen smutně kňourala, dokud panička nevstala. Panička toho kvůli nám nakonec moc nenaspala, protože nám musela několikrát během noci dolévat vodu, ale i tak vypadala ráno celkem čilá :-))
Páník mohl spinkat a odpočívat celý víkend, ale nás -ženský- čekaly závody. Vstávaly jsme docela brzy a šly jsme se hezky projít po kempu - většina závodníků ještě spala, takže jsme měly klid na vykonání našich "potřeb". Po snídani nás panička naložila do auta a přejely jsme k parkuru, který byl postavený na krásné travnaté ploše kousek od vody. Vzhledem k tomu, že to pro mě byly první oficiální závody, tak jsem se musela jít dát změřit. Měření probíhalo na betonové hrázi u vody a já dostala ohromný strach, že mě do té vody chtějí hodit, tak jsem nechtěla zůstat stát a chtělo se mi utéct pryč. Pan a paní rozhodčí ale byli moc hodní a trpěliví,
chvilku počkali a pak jsem se přece jen nechala změřit. Naměřených 38 cm potvrdilo, že patřím do velikostní kategorie "medium". V této kategorii se mnou ve veteránech startovali ještě další dva závodníci a pro moc šikovnou třináctiletou anglickou kokršpanělku Barču to byly také - stejně jako pro mě - první oficiálky :-D
A jak se dařilo?
* Jumping sobota - 2. místo
- první a jediný běh, který jsem tento víkend úspěšně doběhla bez diskvalifikace (dokonce jsem si i stihla začmuchat na místě, kde se předtím mezi překážkami jeden pejsek vyčůral :-))
* Agility sobota - DIS
- nechtělo se mi jít slalom, tak mě panička musela dlouho přemlouvat, a pak jsem skočila na jinou překážku, takže z toho byla diskvalifikace
* Agility neděle - DIS, mimochodem ve veteránech "M" doběhla jen zkušená čubinka, která už několik let závodí - parkur byl moc hezký, ale mně se moc líbila kladina, tak jsem na ni v půlce parkuru paničce utekla
* Jumping neděle - DIS, všichni veteráni "M" měli diskvalifikaci
- já jsem běžela moc hezky, nejlíp ze všech veteránů a podle paničky dokonce možná ještě rychlejc než Denča, ale bohužel jsem v té velké rychlosti nevytočila zatáčku a šlápla jsem na látku od boudy, takže z toho byla docela hloupá a zbytečná diskvalifikace. Ale parkur jsem si stejně doběhla - a dokonce bez žádné další chybičky. Škoda, příště si dám větší pozor :-(
Panička měla strach, že se mi nebude chtít v tom horkém slunečném počasí běhat (pořád mi dávala deku do stínu a já jsem si stejně vždycky šla lehnout zpátky na sluníčko, abych nachytala nějaký bronz :-)), ale já jsem si to opravdu užívala. Moc se mi líbí, když mi po doběhnutí parkuru lidi tleskají a když má ze mě panička radost a chválí mě. A hlavně se vždycky těším na všechny ty mňaminky, které mi potom panička za odměnu dá - za poličan bych totiž šla až na kraj světa :-D
Dennynka si odvezla celkem 4 krásné poháry a jednu medaili a za celý víkend se obešla bez diskvalifikací, což je téměř zázrak :-)) Já jsem si stupínek vítězů bohužel vychutnala jen jednou, ale i tak to bylo super a tvářila jsem se moooc důležitě. Za víkend jsem poznala plno nových kamarádů, které budu občas na závodech potkávat - třeba královského pudla Matěje, kterého jsem nejdřív měla chuť zakousnout, protože si mě spletl s Dennynkou, potom prima pudlíky Kásu a Eldíka, a taky jsem se viděla s Darjou, Fidem a Bartem, kteří bydleli ve stejné chatičce jako my :o) Celý víkend byl prostě báječný (dokonce jsme s paničkou stihly trénovat i postoj na výstavu, která mě letos čeká), a protože jsem byla hodná a běhání mě moc baví, tak mi panička Péťa slíbila, že spolu v červnu třeba zase na nějaké závody vyrazíme, hurááá :-))
Tak pac a pusu
Vaše Siki ;o)
PS: Další fotečky a povídání najdete na www.beagleteam.eu ;-)
