Závody Benešov u Semil
2. 8. 2009
O víkendu 1.-2. srpna 2009 jsem s holkama vyrazila do Benešova u Semil na agility závody, které pořádaly holky z OSA Be Happy Semily. Jednalo se o speciál pro lovecká plemena a díky tomu se tam sešlo mnoho lidí, kteří běhají opravdu pro radost jako my a nedrtí své psy kvůli mistrovským výkonům – nezvyklé bylo hlavně to, že nejvíce závodních týmů bylo v kategorii medium a ne v kategorii large, jak bývá poslední dobou zvykem. Takovou přátelskou a pohodovou atmosféru jako na těchto závodech jsem už hodně dlouho nezažila – o fandění a povzbuzování závodníků nebyla nouze, a když k tomu připočítám vtipné komentování Lucky Součkové, tak závody opravdu neměly chybu. Po dlouhé době jsme se viděly s Pájou a její smečkou (konečně jsem měla možnost vidět Jessinčinu sestřičku Lijánku v akci na parkuru) a také jsem poznala dalšího super človíčka Verču s kouzelnou smečkou jezevčíků 
Parkury stavěla a spravedlivě posuzovala sluníčková Alice Glöcknerová, která se na všechny po celý víkend usmívala, přestože do ní pražilo sluníčko a ještě k tomu zápolila s nemocí. Počasí závodům přálo (možná až trochu moc), protože slunce po oba dny pálilo od samého rána až do večera. Naštěstí se psi (i někteří psovodi) mohli ochladit v Jizeře, která protéká hned u areálu, takže nakonec i to vedro bylo trošku snesitelnější. Velký dík patří nejen pořadatelům a Alici, ale také místním dobrovolným hasičům, kteří agiliťákům propůjčili svůj krásný udržovaný areál a báječně se starali o to, aby závodníci netrpěli hlady ani žízní 
Parkury stavěla a spravedlivě posuzovala sluníčková Alice Glöcknerová, která se na všechny po celý víkend usmívala, přestože do ní pražilo sluníčko a ještě k tomu zápolila s nemocí. Počasí závodům přálo (možná až trochu moc), protože slunce po oba dny pálilo od samého rána až do večera. Naštěstí se psi (i někteří psovodi) mohli ochladit v Jizeře, která protéká hned u areálu, takže nakonec i to vedro bylo trošku snesitelnější. Velký dík patří nejen pořadatelům a Alici, ale také místním dobrovolným hasičům, kteří agiliťákům propůjčili svůj krásný udržovaný areál a báječně se starali o to, aby závodníci netrpěli hlady ani žízní Pro Denču to byly první závody po téměř čtyřech měsících, protože v době březosti a v době kojení běhat ani závodit samozřejmě nesměla. Kolem 6. týdne po porodu nám dokonce i náš pan veterinář doporučil, abychom začaly zase pomalu trénovat. A tak jsme se do toho zase pomaličku pustily– nejdřív Denča skákala jen na velikost small, ale postupně se do toho dostala, a když jsem viděla její nadšení z pohybu a radost, že konečně zase běhá a není odsunutá na druhou kolej, tak jsem ji těsně před závody přihlásila také. Škoda jen, že bylo o víkendu takové vedro, které se na výkonech Denči hodně podepsalo. Ale když shrnu všechny její běhy (diskvalifikaci ve zkouškách měla chudák jen a jen kvůli mě, protože jsem si spletla parkur 
), tak na ni musím být opravdu pyšná – celkové 4. místo z 25 loveckých psů v kategorii medium svědčí o tom, že i po štěňátkách má skvělou kondici a „mateřství“ se na ní zase tolik nepodepsalo (trestné bodíky nám navíc naskočily především za nedělní doběhy – tam byla už právě znát na rychlosti ta únava z předchozího dne a celovíkendového velkého tepla).
), tak na ni musím být opravdu pyšná – celkové 4. místo z 25 loveckých psů v kategorii medium svědčí o tom, že i po štěňátkách má skvělou kondici a „mateřství“ se na ní zase tolik nepodepsalo (trestné bodíky nám navíc naskočily především za nedělní doběhy – tam byla už právě znát na rychlosti ta únava z předchozího dne a celovíkendového velkého tepla).Jessinka se také po celý víkend hodně moc snažila a nebýt 2 hloupých diskvalifikací, tak by slízla všechnu smetanu – takto na ni zbylo také "nevděčné" 4. místo v součtech loveckých psů v kategorii small (asi aby si s Denčou neměly co vyčítat 
). Náš první DIS se přihodil hned v ranním sobotním jumpingu, kdy Jess prosvištěla celým parkurem jako blesk a bohužel vynechala poslední překážku, na kterou se mi ji nepodařilo vrátit správným směrem 
Byla to jednoznačně moje chyba, takže se tímto Jessince omlouvám za špatné vedení 
Disk nedisk, Jessinku jsem stejně moc a moc chválila, šikulku moji šikovnou 
Hodně mě potom zahřála u srdíčka slova Alice G., když mi řekla, že to byl nejkrásnější běh, jaký zatím viděla. Druhý DIS na nás čekal v nedělním běhu agility – kladina a pod ní naširoko natažený tunel, aby se nedalo jít kolem nástupní zóny ani z jedné strany. Tak to byl pro tu moji malou závislačku velký oříšek – přesně, jak jsem očekávala, mi z kladiny Jess seskočila a běžela za mnou. Do cesty se jí připletl tunel, tak do něj vesele se štěkotem vběhla Zbytek parkuru jsme už samozřejmě doběhly rychle a bez sebemenších problémů, prostě klasika 
Zato při posledním jumpingovém běhu se nám opravdu zadařilo a umístily jsme se dokonce i na bedně na krásném 2. místě v kategorii small - tím jsme si alespoň maličko vynahradily tu sobotní smůlu s diskvalifikací na poslední překážce...
). Náš první DIS se přihodil hned v ranním sobotním jumpingu, kdy Jess prosvištěla celým parkurem jako blesk a bohužel vynechala poslední překážku, na kterou se mi ji nepodařilo vrátit správným směrem Byla to jednoznačně moje chyba, takže se tímto Jessince omlouvám za špatné vedení Disk nedisk, Jessinku jsem stejně moc a moc chválila, šikulku moji šikovnou Hodně mě potom zahřála u srdíčka slova Alice G., když mi řekla, že to byl nejkrásnější běh, jaký zatím viděla. Druhý DIS na nás čekal v nedělním běhu agility – kladina a pod ní naširoko natažený tunel, aby se nedalo jít kolem nástupní zóny ani z jedné strany. Tak to byl pro tu moji malou závislačku velký oříšek – přesně, jak jsem očekávala, mi z kladiny Jess seskočila a běžela za mnou. Do cesty se jí připletl tunel, tak do něj vesele se štěkotem vběhla Zbytek parkuru jsme už samozřejmě doběhly rychle a bez sebemenších problémů, prostě klasika Zato při posledním jumpingovém běhu se nám opravdu zadařilo a umístily jsme se dokonce i na bedně na krásném 2. místě v kategorii small - tím jsme si alespoň maličko vynahradily tu sobotní smůlu s diskvalifikací na poslední překážce...Ještě musím zmínit, že Jessinka byla v sobotních i nedělních zkouškách SA2 díky rychlým a čistým běhům na bedně a má tedy splněno pro přestup do elitní kategorie A3. Ne, že bychom tam spěchaly, ale mám z toho fakt dobrý pocit, protože do A2 jsme přestoupily někdy v dubnu´09 a při té velké konkurenci v SA2 (a více než měsíci bez závodění na přelomu května/června) se nám podařilo splnit podmínky docela rychle
A ještě jedna perlička na závěr - v neděli jsem s sebou na závody vezla i 2 mimča, aby toho Mirek neměl doma na hlídání tolik – vylosovány byly fenečky Airin a Audrey. Po celý den se obě chovaly vzorně, pelíšek udržely v naprosté čistotě, čůrat i kakat chodily do travičky, nebály se cizích pejsků, lidí a ani cizího prostředí a hluku. Vychutnávaly si hlazení a mazlení od kamarádů agiliťáků a Ájinka se dokonce na chvíli ocitla i na parkuru v náruči Alice Měla jsem z prcků opravdu radost – ničeho se nezalekly a každému bych přála vidět ty zvídavé oči, které bedlivě sledovaly dění na parkuru...
Měla jsem z prcků opravdu radost – ničeho se nezalekly a každému bych přála vidět ty zvídavé oči, které bedlivě sledovaly dění na parkuru...Náhledy fotografií ze složky Agility závody Benešov u Semil
