Vítejte na stránkách 3 bíglích agiliťaček

V sobotu 5.9.2009 se konaly na našem cvičáku v Jičíně již druhé letošní závody – tentokrát šlo o tradiční závody O pohár Purina ProPlan. Počasí jsme coby pořadatelé ovlivnit bohužel nemohli, takže jsme museli překousnout i podzimní sychravý vítr a ranní déšť. Ale zase tak hrozné to nebylo – myslím, že většině pejsků (i psovodů) se běhá líp v tomto počasí, než v letním pařáku. A kdo tentokrát pískal? Byli jsme rádi, že naše pozvání přijal rozhodčí Petr Rybář, s jehož zajímavými parkury leckdy válčí i zkušení trojkaři. Mohli jsme si tedy vyzkoušet, co nám jde a především, kde máme mezery, které je třeba dotrénovat. A že těch mezer máme – teda alespoň pokud mluvím za sebe a své holky  Nakonec jsme totiž doběhly jenom dvojkové zkoušky a ve všech ostatních bězích jsme se diskvalifikovaly...

 

Ranní jumping nevypadal nijak extra zákeřně – až do půlky. V polovině byl totiž slalom, na který musel psovod psa dovést do protisměru, kde ovšem jako lákadlo ležel tunel. Samozřejmě jsem tam Jessinku neukřičela, ta s radostným a hlasitým štěkotem vlétla do tunelu a potom to teprve navázala slalomem, opice jedna  Takže jsme měly na kontě první DIS. U Denči jsem si už dala hooodně velký pozor na tu stahovačku před slalomem, takže jsme tento úsek bravurně zvládly. To by ale nebyla Denča, kdyby něco nevymyslela – zrovna se spustil déšť a Denny za slalomem v rychlosti očkem zachytila pána s duhovým deštníkem, který stál vedle parkuru hned za zatočeným tunelem. No, samozřejmě odmítla do toho tunelu jít a šla si na pána zaštěkat a prověřit ho, protože s tím deštníkem údajně vypadal krajně podezřele  No nic, po třech odmítačkách jsme si parkur bez problémů doběhly...

Jak už jsem psala, dvojkové zkoušky doběhly obě holky rychle a čistě. Pro Denču to znamenalo první místo v MA2 a pro Jessinku 2. místo v SA2 (na prvním místě byl zaslouženě náš kámoš kavalír se Zuzkou). Na příštích závodech už bude Jessinka možná startovat v kategorii SA3 – záleží na tom, kdy nám z klubu dorazí A3-karta. Nebudeme to ale nijak hrotit (pro titul A3Ch. jsme se přece jen nenarodily ), vyzkoušíme si trojkové parkury a když se nám nebude dařit, tak se stejně (po neobhájení trojek) nikam jinam než mezi dvojkaře propadnout nemůžeme 

 

Poslední parkur agility bohužel nebyl postavený vůbec pro nás – nebyl ošklivý, to ne, Petr nikdy nestaví ošklivé parkury, ale pasáž s tunelem zatočeným u nástupní zóny pod kladinou do U byla pro nás tvrdým oříškem. Nejdříve se šla vzdálenější díra tunelu a po vyběhnutí měl pes pokračovat na kladinu. No, nepovedlo se, i když jsem nohama částečně zakrývala vchod do tunelu, Jessince se prostě tunel líbil víc – když už jím probíhala asi počtvrté kolem dokola, tak jsem dostala záchvat smíchu, vzdala jsem to a navedla jsem ji bez kladiny na poslední skočky do cíle. Když si prostě blondýnka vezme něco do hlavy, tak s tím nic nenaděláte, a v případě blonďatého bígla to asi platí dvojnásob  Denča se mi v posledním běhu diskvalifikovala na úplně jiném místě – hodně jsem si ji vytáhla od skočky a ona mi bohužel skočila na jinou překážku než měla. Jsem si vědoma toho, že to byla jen a jen moje chyba – dlouhá ruka, málo jsem si ji stáhla, málo jsem volala, ach jo  Zmiňovaný úsek s tunelem a kladinou Denča vůbec neřešila a zvládla ho na jedničku – možná to bylo i tím, že jsem to po diskvalifikaci neřešila ani já a prostě jsme běžely jen tak na rychlost a pro radost...