Jdi na obsah Jdi na menu
 


Coursing a výlet do Bedřichova

18. 11. 2009

Na sobotu jsme si s Martinou od Indy naplánovaly nevšední zážitky – Martina vymyslela, že se pojedeme podívat na coursingový trénink do Stráže nad Nisou a já jsem zase na odpoledne vymyslela výletní trasu v Bedřichově 

Po coursingu pošilháváme již delší dobu, ale stále se nám nedařilo najít nějaký trénink někde poblíž. Když ale Martina přišla s tím, že se jeden takový trénink pro začátečníky bude pořádat kousek od Liberce, tak jsme neváhaly. Trénink pořádalo seskupení pohodových lidiček s názvem Podještědská smečka, a ačkoliv bylo již týden po uzávěrce, nebyly jsme odmítnuty a mohly jsme se přijet podívat. Já jsem se bohužel tentokrát mohla opravdu jenom dívat a holky musely zůstat v autě, protože Denny i Jessie začaly pár dní po pražské výstavě hárat, a Ešlinka je přece jen na takový sport ještě moc malá, takže na trénink bohužel nesměla ani jedna  Ale i tak jsem se stihla pro coursing nadchnout a vše jsem prožívala s Martinou. Dokonce jsem měla i pořádnou trému před prvním během, protože nikdo netušil, jestli bude mít Indy o střapec zájem, nebo jestli radši nepůjde do vedlejšího lesíka honit zajíčky živé  Nakonec to ale holky zvládly na jedničku - poprvé měla Indy sice trošku v hlavince zmatek, jestli opravdu za tou podivnou věcí může běžet a vzdálit se tak od paničky, ale podruhé už běžela jako profík, střapec nespustila z očí a ještě k tomu stihla štěkat jako správný lovecký pes na honu  Prostě jsme našly další zábavný sport, při kterém se pejsan může vyblbnout a člověk se setká s jiným "druhem" kynologických nadšenců... Nebudu říkat, že mě nemrzelo, že si moje holky nemohly zaběhat, ale jsem ráda, že jsem coursing konečně viděla takhle naživo a doufám, že se nám na jaře podaří nějakého podobného tréninku zúčastnit. Koncem září bylo na schůzi Beagle Clubu řečeno, že by se měl v příštím roce pořádat coursing pro bíglíky v okolí Semil, tak se necháme překvapit...

Fotky Podještědské smečky ze sobotního tréninku najdete zde:
http://www.euroregin.cz/prezentace/liberecky/liberec/smecka/index.php?page=online&typ=4&firma=435&cn=17944

Jak už jsem zmiňovala, Denča, Jessie a Ešlinka musely během coursingového tréninku zůstat v autě, a tak jsem na odpoledne vymyslela vycházku v okolí Bedřichova, abychom si také trochu protáhly nožky. Původně jsem chtěla na náš výšlap přizvat i blonďatého Angela, štěňátko z našeho prvního vrhu, brášku Ešlinky, který bydlí přímo v Liberci, ale pak mi došlo, že by to kvůli našim háravkám nebyl moc dobrý nápad 

Obrazek

 

Celou cestu jsme budily velkou pozornost kolemjdoucích - 2 vysmátý holky a 5 bíglic nejrůznějšího věku a zbarvení, to se jen tak nevidí. Společnost nám totiž dělala i dvanáctiletá Sárunka (Indýry maminka), která na sobě nedala znát věk a celou cestu si užívala v roli hlavního vůdce naší smečky a udávala ostré tempo chůze.


Jen díky technické vymoženosti jménem navigace jsme s Martinou úspěšně zvládly přejezd ze Stráže nad Nisou do Bedřichova, jinak bychom uličkami nad Libercem asi bloudily dodnes  Z centrálního parkoviště v Bedřichově jsme se vydaly kolem rybníku po žluté turistické trase a hned po pár set metrech chůze jsme málem nechaly boty v lepivém bahýnku , ale pak už nás čekala krásná lesní cesta. Bylo znát, že jsme v horách, protože v lese ještě místy ležel sníh, z čehož měla samozřejmě největší radost Ešlinka. Na rozcestí U Nové Louky jsme se vydaly po zelené směrem k přehradě Bedřichov - cíli naší cesty. U přehrady jsme si udělaly pauzičku na čajík a sušenky a holky ochotně pózovaly všem kolemjdoucím - za pózování pak samozřejmě úspěšně loudily sušenky  Bíglím očím prostě nejde odolat  Po svačince jsme podle plánu vyrazily po modré okolo přehrady, kde proběhlo velké fotografování naší smečky u vody. Cesta vedla přes rašeliniště po úhledných dřevěných chodníčcích, proto nás překvapili turisté, kteří šli proti nám a tvrdili, ať se také vrátíme zpátky, že cesta po pár metrech končí a začíná nefalšovaný močál a bez holínek, ať tam ani nechodíme... No, to by bylo, aby se bíglař nechal od něčeho takového odradit. Nene, žádné vracení se, trasa je naplánovaná a my přece nejsme žádné třasořitky, jde se dál... No, ti lidi fakt nekecali, chodník opravdu po pár metrech končil a všude kolem se rozprostírala bažina, takže jsme vesele hopkaly v bahýnku a hledaly místa, kde kaluže nebyly tak hluboké. K rozcestí Za Přehradou jsme ale dorazily s úsměvem na rtech a hlavně s pocitem vítězství, že jsme to nevzdaly hned na začátku. Co na tom, že jsme měly v botech tak trochu mokro a psí holky měly dokonale černé podvozky  Naše další putování už potom nebylo tak dramatické - cesta byla celkem pěkná a suchá, takže ponožky a boty uschly a černé blátíčko z kožíšků také opadalo. Po žluté stezce jsme se pokračovaly přes Závory a rozcestí U Závor zpátky k západnímu rozcestí u přehrady Bedřichov. Holky důkladně prozkoumaly zdi přehrady, pozdravily se s domorodou jezevčicí a vrátily jsme se zpátky na zelenou stezku, která nás dovedla kolem Melzerova pomníku zpátky do Bedřichova. Holky se už těšily do auta (dokonce i Ešlinka, která bohužel ještě stále nepřišla cestování na chuť) a uťapkané spokojeně usnuly 


Počasí nám po celý den přálo, sluníčko svítilo od samého rána až do setmění, dopolední coursing i odpolední výlet se vydařil a my se vrátily domů plné dojmů. Mockrát děkuji Martině a jejím bíglím holkám, že jsme s nimi mohly strávit tak pohodový den a budeme se těšit, až s nimi zase někdy někam vyrazíme 

Fotogalerii z celého dne najdete na www.foxydreamer.rajce.net